Jsou na
výletě, jdou lesem, děti skotačí a vše je idylické. Najednou změna, ona se sune
k zemi, chytá se za krk a chroptí, dusí se a posledními zbytky dechu šeptá
přerývaná slůvka o epilepsii a vynechávajícím srdci. Musí okamžitě zpátky –
domů. Až tam se pomalu dostává do normálu.
Jindy, na zasněžených
horách, kousek od Vánoc v teple a bezpečí horské chaty něco přes 1000
m.n.m. chytá ho ledovou rukou a zadržuje od cesty do baru. Venku hustě sněží. „Kde
tady přistane vrtulník? „ ptá se.
„Na co
potřebuješ vrtulník?“
„ Doktor…“
Na to se
nedá nic říct, vstává a míří k baru.
„Srdce…“
slyší za sebou jen slabý výdech.
Přežila
to.
„Dnes mám
zase noční“ řekla mu.
„Jak myslíš“
odtušil temně.
Když mu o
půlnoci volala, jen tupě blábolil. Byl zase namol.
Do rána ji
chodila jedna sms za druhou. Všechny velmi agresivní.
„Víš,
že se vždycky opiju, když jdeš na noční.“ Oznámil ji ráno.
Nástrojů
ovládání je mnoho. Jde jen o to je rozpoznat…. A nedat se.
Žádné komentáře:
Okomentovat