MANŽELÉ

Něco z manželského koučinku, podle mě moc zajímavý příběh.

Začalo to v lednu, když ke mně poprvé přišel manželský pár (35) řešit rozpadající se čtrnáctileté manželství. Paní si našla přítele, manželova kamaráda. A jak to bývá, manželka toho přítele byla zase nejlepší kamarádka té manželky…

Proběhly asi dvě schůzky, ale na té druhé mi oba oznámili, že je konec – rozchází se. Byl jsem z toho trochu smutný, protože jsem je intuitivně viděl velmi pevně spolu.

Jak milé bylo tedy překvapení, když mi na konci června zazvonil mobil a znovu si domluvili schůzku. Sešli jsme se a hned v prvních vteřinách bylo jasné, o co jde. Tak zničené dva lidi jsem dlouho neviděl, utrpení z nich přímo kapalo – z obou. Paní na tom byla o poznání hůř, cítil jsem, že ji dochází síly a viděl formující se ošklivou nemoc. Nerozešli se, dál spolu žili. Tedy žili… týden to zkoušeli dát dohromady a týden byli rozejití, tak se to opakovalo. To vše s dětmi a před dětmi. Obrovské vášnivé scény řešila celá rodina. Všichni jsou tak krásně emotivní a impulzivní, že ani nevěřím, že jsem v Čechách. Každopádně jsem jim doporučil okamžité odloučení na jeden měsíc a pak se uvidí. Domluvili jsme se, že na konci července se setkáme a řekneme si co dál. Do té doby se budu scházet s každým zvlášť. Ona se odstěhovala, on jí platí pronájem.

Začali jsme. Oba jsou úžasní, inteligentní, svědomití a odpovědní lidé. Takovou práci na sobě jsem myslím ještě neviděl.  Každý zvlášť se posunul o kilometry dopředu. Splnili jedinou podmínku – chtěli!

On se posunul od „musím ji okamžitě vyhnat, nebudu ze sebe dělat vola“ k „miluji tě a nic s tím neudělám, dveře zpátky máš otevřené“. A ona se posunula od „nedá se s ním žít, nikdo se mi nediví, že jsem mu lhala“ k „už se nikdy nebudu bát žít pravdu a o všechno, co chci, se přihlásím“.

Je to tak, šli jsme společně po lese a já ho slyšel říkat, že ji miluje a že mu vadí, že je teď s tím druhým, ale že ji dává možnost si vzít dovolenou, rozhlédnout se poznat, co je pro ni dobré a tak se rozhodnout. Netlačil na ni, nežadonil, nechtěl okamžité rozhodnutí. Dokázal, že umí milovat bezpodmínečně. Za práci, kterou vykonali, přes všechnu bolest, kterou současně prožívali, mají oba dva mou hlubokou úctu.

Pravda, konec července jsme nestihli.  Ale když se dnes s dětmi vrátil z dovolené, ona seděla u bazénu a byla hodně nervózní. Vrátila se.

Dokázali to. Prošli první složitou částí. Ta horší, daleko těžší je teprve čeká. Intimita je rozbitá, důvěra narušená a zakládají novou komunikaci založenou na pravdě. Sen se rozplynul a po čtrnácti letech se konečně potkávají dva skuteční lidé, kteří k sobě musí najít cestu. Budeme mít ještě hodně práce, ale ve skutečnosti musí splnit jedinou podmínku – chtít. A k tomu jim do dalších sedmdesáti let společného života přeji hodně odvahy!