O seberozvojových technikách se natáčí videa, filmy, vychází
kopce knih. Mnohé praktiky, cvičení a názorové proudy jsou už dnes všeobecně
známé a běžně je slyším v rozhovorech lidí kolem sebe. Včera jsem se
procházel po lese s mladým mužem, který na sobě hodně pracuje, skoro všechno
už viděl, přečetl a vyzkoušel, ale přesto se neposouvá dál, ačkoliv by upřímně
chtěl. Brouzdali jsme lesem, který nám poskytoval příjemný chládek a on mi
celkem podrobně vyprávěl o každé technice, kterou vyzkoušel.
Nějaký čas zkoušel pracovat s čakrami, pak si přečetl
Svět bez hranic a na další měsíc ho pohltilo mé milované Ho´oponopono, pak zkoušel
zenové dýchání a pak… popisoval jednu techniku za druhou. Teď by chtěl
proniknout do meditací. Pořád ale neví, která cesta ho dovede k cíli.
Zeptal jsem se ho, co že je to ten cíl. Ale, neměl v tom moc jasno –
popisoval mi jakýsi ideální klidový stav.
Typické pro začátek cesty, sám jsem to zažil. Člověk tak
dychtí po poznání, až nemá čas poznávat. Pořád objevuje něco nového a pro to nové
a lákavé opouští cestu, na kterou vykročil.
V dřívějších dobách
byly tyto techniky utajené. Před pár lety jsem si neuměl vysvětlit, jak je
možné, že dnes je jich všude kolem nás tolik. Odpověď jsem našel – pro to nepřehledné
množství člověk opět ztrácí přehled, takže tajemství je povětšinou zachováno.
Pro tebe Tomáši: Zastav se, vyber si jediné cvičení –
jakékoliv – a to prostě cvič. Cvič bez očekávání, pokorně a klidně. Největší
chybou je v této oblasti tlak na výkon a snaha něčeho rychle dosáhnout.
Těmito praktikami se totiž setkáváme s jiným světem (i když stejně
přirozeným), než na jaký jsme byli dosud zvyklí. Je to svět jemných energií a
platí zde velmi jemné zákony. Chtění a prosazování vlastní vůle tady nic
neznamená. Čím trpělivěji a pokorněji budeš cvičit, tím rychleji půjdeš
kupředu. Jen zaklep na dveře a pak se nech vést. Staň se užaslým pozorovatelem,
který nic neočekává.
Žádné komentáře:
Okomentovat