mail

V sobotu jsem dostal tento mail. Uveřejňuji ho proto, že se té šikovné mladé paní, která ho napsala, báječně povedlo popsat, co se to vlastně děje při kineziologické terapii a následně po ní. Jak zmateně se můžete cítit, než se vše nově urovná. Tak ať je vám to k užitku…

Dobrý den Pavle,

Píši Vám co se událo po návštěvě u Vás na kineziologii. Je to už téměř měsíc, co jsem u vás byla, ale až teď se situace tak nějak uklidnila. Jen se malinko připomenu, měla jsem potíže s mluvením mezi lidmi.

Po kineziologii se začaly dít věci. Co se týče tělesných projevů, tak téměř nic, ale psychika dostala zabrat. Měla jsem takový guláš ve svém životě, ale v tu chvíli jsem si to opravdu neuvědomovala. Až teď, zpětně vím, kam to vše směřovalo. Muselo to tak být, jinak bych nebyla tam, kde jsem teď.

Se synem jsem musela na čtrnáct dní odejít od přítele k mým rodičům. Nebyla jsem schopná si uvědomit, co je tady vlastně problém? Přišlo mi, že je problém úplně všechno. Musela jsem pryč, potřebovala jsem klid. S přítelem jsme se stále hádali, nedalo se to snést. Bylo to zvláštní… řešila jsem přeci můj problém s mluvením mezi lidmi a najednou se mi sesypalo téměř všechno.

Ale jak vím, než se může něco vyřešit, musí nastat chaos. Stále jsem si opakovala afirmaci, co jste mi poradil „Lenko, miluji tě bezpodmínečnou láskou“…celých 14 dní kdykoliv jsem si vzpomněla. Mělo to velikou moc.

Když jsem přijela k rodičům, byla jsem rozhodnutá, že od přítele odejdu. Vše jsem naplánovala, jak budu matka samoživitelka, budu bydlet u rodičů atd. Vydrželo mi to týden. Poté jsem změnila názor… u rodičů jsem se dostávala do podobných situací (konfliktů) jako s přítelem. Stále jsem se nemohla zbavit toho, před čím jsem vlastně utekla od přítele. Problém nebyl přítel, ani moji rodiče. Problém byl můj pohled na sebe samotnou. Problém byl opravdu ve mně. Po návštěvě u vás, vše co jsem měla v sobě vyřešit vyplulo na povrch. Nechtěla jsem si to přiznat, ale bylo to tak.

Teď se tomu musím smát jak to vše je už tak nějak dávno. Kdybych nešla k těm rodičům, v životě bych to nepochopila a stále bych nevědomky dávala za vinu příteli, že se ve vztahu necítím tak nějak dobře. Uvědomila jsem si, co je potřeba změnit v mém životě. Po té, co jsem si vše uvědomila, jsem se rozhodla, že půjdu zpět k příteli. Hodně jsme mluvili a stanovili si pravidla, abych i já měla v našem vztahu prostor na sebe samou a další věci. Vše pochopil. 

Dále mě něco vedlo k tomu, mrknout na mé knihy, které jsem teď trochu zanedbávala vzhledem k tomu, že jsem na mateřské. Našla jsem knihu Čtyři dohody a dohoda NEBER NIC OSOBNĚ A NEDĚLEJ SI DOMĚNKY, je velké moudro. Moc mi to pomohlo. I když jsem tu knihu už četla, tenkrát mi nedala tolik, jako teď.

No a abych se nějak dobrala konce...ale stále se zdálo, že to neřeší ten můj hlavní problém, kvůli kterému jsem vlastně k Vám přišla. Ale opak byl a je pravdou. Vše tohle co se událo mě pomohlo mít se ráda a vážit si sebe a od toho se odvíjí vlastně vše. Opravdu se cítím jinak…lépe, uvolněně. Problém s mluvením odeznívá ani nevím jak. Na začátku se to zdálo všechno tak zamotané a teď je vše tak jasné jako křišťál. 

Vím, že celý můj příběh se může zdát na první dojem tak nějak zmatený, ale není jednoduché popsat, co jsem prožila. Bylo to drsné a zároveň velkolepé…