Zákon přitažlivosti

Zákon přitažlivosti je moc dobrá věc a určitě je velmi užitečné projít si stádiem “absolutního tvořitele“.  Jakmile se skutečně začnou vaše přání plnit, dostáváte tím ještě jeden dar. Je jím pohled do zrcadla, ano vaše realita zrcadlí, co jste si v minulosti přáli a skrze ni začnete rozumět sami sobě. Ne jen té vědomé části, ale hlavně té nevědomé. Takový pohled je příležitostí k pročištění sebedestruktivních programů.
Nojo, ale pak si člověk uvědomí, že tady vlastně není sám a při ohlédnutí do minulosti vidí, jak nedokonalé plány spřádá. A když se na to tak nacítí a chvíli s tím žije, pozná, že z hlediska důležitosti je na tom stejně, třeba jako list jabloně… Pak přichází pokora a touha harmonicky se začlenit do celistvosti Vesmíru. Touha už nebýt někým větším, kdo tady mává kouzelnickou hůlkou.
A tak si dál přeji svá přání, ale už neočekávám výsledek, nezažívám zklamání, že mé přání není splněno v mém časovém limitu. A snažím se nechávat místo pro boží zásah, pro korekci.
Je to jako když máte kotě a ono si vyrazí na cesty. Necháte ho jít, ale jdete za ním a dáváte na něj pozor. No a ve chvíli, kdy si to namíří k sousedovic buldokovi, láskyplně ho zvednete a odnesete zpátky k mámě. Možná, že se kotě v tu chvíli vzteká, že to chtělo jinak, ale zachránili jste mu kůži. Tak je to i s námi. Nechme ve svých plánech a strategiích místo pro láskyplné ruce, které nás nasměrují někam úplně jinam...