Věty

„Ty krávo, cos to zase udělala!“

„Běž si nejdřív uklidit ty prase, nažereš se až potom!“

Jak na Vás tyto věty působí? Vyvolávají ve vás spíš kladné či záporné emoce? Hloupá otázka, že?

 Ale přesto, dokázali byste tak mluvit se svým milovaným člověkem? Představte si svou životní lásku nebo své dítě jak mu říkáte „Ty krávo, co jsi to zase udělala!“ Bude vás přesto milovat? Nevím.  Tohle by se dít nemělo, že ne? Ale děje se to.

Často takto hrubě jednáme s naším nejvěrnějším druhem. S člověkem, s kterým budeme muset, ať se nám to líbí nebo ne, prožít celý svůj život. Sami se sebou.  Jak je asi tomu, koho takto oslovujeme? Cítí se dobře? Chová k nám přátelství a vřelou náklonnost?

Jak má být na světě víc lásky a míru, když se takto nesnášenlivě chováme sami k sobě?

Pokud chceme, aby se změnil svět, nezbude nám, než začít sami  u sebe…