Potkal jsem kamaráda ze základky, dnes svatého muže, jogína.
Žije příkladný skromný život, sám v rozpadající se chalupě uprostřed lesa,
nic a nikoho nepotřebuje a věnuje se svému osvícení. Na první pohled vypadá
vyrovnaně a rád bych mu to i uvěřil, jenže po nějaké té minutě, při bližším
ohledání, sem tam vykoukne pod povrchem se vařící emoce. Prý na něho nedobře
působí jakákoliv společnost, přejímá z ní negativitu druhých lidí, proto
se cítí špatně. Je prý duchovně tak čistý, že při setkání s někým jiným na
něho skočí špinavé myšlenky toho druhého. Moc šťastný mi nepřipadal.
Vyprávěl mi o prohnilé společnosti, útocích zla a konečné
odplatě, jenže to už jsem se moc nesoustředil, protože se mi v hlavě začaly
rojit různé myšlenky. Tak třeba:
Může člověk dojít svatosti (rozuměj, plné seberealizace a
štěstí) zády k ostatním lidem? Já vím, indičtí jogíni a nejrůznější mniši
v jeskyních a další a další. Nemyslím krátkodobou izolaci v zájmu
meditace. Co takhle meditace uprostřed Světa, plně začleněn do společnosti?
Běžná práce, majetek? Partner, partnerka?
Jsou vztahy s ostatními lidmi nějak důležité pro
duchovní pokrok, pro seberealizaci a osobní štěstí?
Jenže, co když to nejsou vztahy ideální? Mám se nechat
zraňovat nebo je lepší se otočit zády a zvolit lokální emigraci někam pod Černý
bez?
Myslím, že je to o načasování, ale pro průměrně rozvinutého
člověka je daleko důležitější žít ve Světě a vzájemně se Světem na sebe působit
v milionech interakcí, než se snažit toto působení omezovat.
To co právě prožíváme, co máme, čím jsme obklopeni nebo kým,
to jsme si přitáhli nebo ještě lépe, to jsme si vytvořili v minulosti.
Tím, jací jsme byli a co jsme chtěli. Už skoro všichni víme, že realitě
předchází myšlenka, postoj a vyslaná energie. Pak bychom také měli vědět, že o
naší minulosti nevypovídá nic tak dobře a uceleně, jako naše současnost.
Chceme se o sobě něco dozvědět? Pak se pozorně dívejme kolem
sebe. Vesmír nám nastavuje zrcadla, posílá zpětnou vazbu. (Když to domyslíme do
konce, jsem to já, kdo sám sobě posílá zpětnou vazbu, ještě přesněji, je to JÁ J)
Nejcennější informace dostáváme prostřednictvím vztahů s druhými lidmi.
Vlastně se dá říct, že čím intimnější vztah tím vyšší kvalita poskytovaných
informací. Pomocí vztahů máme
příležitost objevit a vyléčit naše největší vnitřní bolesti. Naši partneři nám
ukazují naše vášně, radosti, strachy i obavy.
Z toho ale
vyplývá, že šťastný vztah s ideálním partnerem nám toho moc neukáže, je to
spíš krásná dovolená (kdo by to nechtěl!). Zato problematičtí partneři nám, za
cenu svého nepohodlí (nikdo nechceme být problematický), laskavě pomáhají
otvírat naše staré skříně a vytahují z nich pečlivě uložené, opět naše,
kostlivce. Nutí nás k vývoji, nutí nás k sebepoznání, nadhledu, ale
hlavně k převzetí odpovědnosti za svůj život. A možná, že ti, na které si
nejvíc stěžujeme, nás nakonec nejvíc milují, protože nám láskyplně pomáhají
k osobnímu rozvoji. Uf!
A tak jsem došel k rozhodnutí udělat pro svého kamaráda
jogína něco krásného a prospěšného. Něco, co ho doopravdy očistí. Seženu mu nějakou hodně energickou milou a hezkou paní. Tak kdybyste o nějaké věděli…
Žádné komentáře:
Okomentovat