Příběh paní Jany, 62 let.:

„Čtyřicet let jsem byla vdaná, manžel mně byl několikrát nevěrný, neúspěšným podnikáním zadlužil sebe i náš společný majetek.   Nakonec  jsem  ze soužití s ním byla tak zklamaná a vyčerpaná, že jsem se před dvěma lety nechala rozvést. Už jen kvůli nebezpečně narůstajícím dluhům z jeho podnikání. Odstěhovala jsem se od něho a žila v pronajatém bytě v jiném městě.

Začala jsem žít nový život. Mí rodiče i děti, mě podrželi  a pomohli mi do začátku i finančně.  Takhle jsem to vydržela celého půl roku, než jsem bývalému manželovi  zavolala.  Jak se má? Co dělá?  A za pár dní jsem s ním znovu bydlela. Od té doby jsem se několikrát pokusila od něho odejít, vždy marně.  Ačkoliv mi neustále opakuje, jak mne miluje, nežije se nám spolu dobře. Časté hádky, obviňování a v nejvypjatějších chvílích i oboustranná agrese. Moc bych ho chtěla opustit, ale nedokážu to. Je možné, aby to přes všechny prožité útrapy ještě byla láska?  Co mě u něho tak silně drží? Pomozte mi najít sílu odejít.“

Začali jsme  pracovat na odhalení pouta, které ji váže k bývalému manželovi. Při kineziologickém testování se jako vždy objevily  skryté emoce, které celý příběh utváří. Jako první vyšly pocity odloučení a života bez lásky, následované hlubokým zklamáním a při dalším pátrání i frustrace, vedoucí k lhostejnosti a otupělosti.

Během další, asi hodinové práce si paní Jana postupně začala uvědomovat svou odpovědnost za prožité příkoří. "Nojo, vždyť já jsem mu nic neřekla, když jsem zjistila jeho první nevěru, jen jsem se stáhla do sebe. A pak se to jen opakovalo, to už věděl, že budu ticho. Vlastně jsem mu to mlčky dovolila." A později najednou řekla "S těma dluhama je to to samé. Od začátku jsem nesouhlasila aby zastavil náš dům, ani jsem mu podnikání neschvalovala, jenže jsem mu zase neřekla nic, zadarmo pracovala v jeho firmě, nechala zastavit dům. Neudělala jsem proti tomu nic." Ještě nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec se sama  rozhodla, že příště už se ozve až se jí nebude něco líbit. Že od teď si bude o svém životě rozhodovat sama, že za něj přebere plnou odpovědnost.

Nakonec přišlo nejdůležitější zjištění: "Tolik jsem mu pomáhala, až mi má být za co dlužný! Do teď čekám, že mi to vrátí.....Necítím k němu žádný vztah..."
Silné pouto, které cítí k manželovi, není láska.  Je to pocit, že ji manžel dluží za všechnu podporu a pomoc, kterou mu v minulosti poskytla. Dokonce si přiznala, že už ve chvílích, kdy mu pomáhala, za tuto pomoc očekávala jeho vděčnost a věrnost. Uvědomila si také jak moc s manželem touto vědomou pomocí manipulovala. Sama došla k poznání, že jejím dalším nejdůležitějším krokem bude odpuštění jemu, ale i sobě. Hluboké a plné odpuštění. Dokud mu nedokáže odpustit, nedokáže ho ani propustit ze svého života.  Odcházela s úsměvem a nadějí. Takže to není on, kdo ji spoutává a drží u sebe. Je to ona, která se podvědomě domáhá vyrovnání starého dluhu a s tím se už dá něco dělat. Začali jsme tedy pracovat na odpuštění, ale o tom až příště...

Bližší informace k mé práci najdete na www.hezkyzivot.cz