Začíná to vysokým výkonem. Ve sportu, v práci, často
tam i tam. Okolí jen žasne a nestíhá. Holka, kde se v tobě bere tolik
energie?
Pak obvykle přijde zájem o zdravou stravu a vášnivé nasávání
všech rad, směrů a příruček. Za chvíli ví, co a v kolik a co už vůbec
nikdy. Její život je rázem plný pravidel. Je dobrá kuchařka a skvělá hostitelka.
Postaví před vás mísu chlebíčků, a dokud ji celou nesníte, pohostinně vám
nabízí. Upíjí k tomu teplou vodu. S citronem, pokud nezhřešila
snídaní. Často ho raději vynechá. Jako tu snídani.
Celou svou pozornost věnuje jídlu a obrazu v zrcadle kynoucího
těla. Přesto, že se pro ni jídlo stalo vším, je obraz v zrcadle jen
odrazem její obézní mysli. Realita je mnohem drsnější. Jídlo se pro ni stalo
vším. Postupně mu odevzdá veškerou svobodu.
Pak přicházejí divné pohledy od cizích lidí. Nejsou obdivné.
Bohužel nejsou ani soucitné. Jsou většinou zlé a útočné. Už je to tak, je jiná.
To, že má problém nevidí ani přes 34kg na váze. Vždyť jsem
se přece tak nacpala jogurtu! To, že to bylo jen půl čajové lžičky ji nikdo
nepřesvědčí.
Má velmi suchou pleť.
Ochabují ji prsty. Ztrácí menstruaci a vlasy ji nejdřív řídnou, pak prostě
nahusto vypadávají. Zuby se začínají uvolňovat.
Vidím jich kolem sebe víc a víc. Bezpohlavní, neženské. Některé
na tom nejsou ještě tak špatně, jiné balancují na hraně. Smutné a paradoxní v našem
všeobecně přežírajícím se světe…
Žádné komentáře:
Okomentovat