Šikovný devítiletý kluk má pořádný
stres z psaní diktátů. Při odbloku začal najednou spontánně mluvit o strachu,
který ho vždycky přepadne a o dvou vzpomínkách, které za to mohou.
Vzpomínka první:
První třída, píšeme na papír, chtěl jsem si to promyslet, zpozdil jsem
se. Paní učitelka mi vytrhla papír a před třídou mi na něj napsala velikou
červenou pětku přes celý papír. Moc jsem se styděl.
Vzpomínka druhá:
Domácí úkol jsem napsal krasopisně. Nikdy jsem ho ještě krasopisně
nenapsal, protože škrábu. Psal jsem to celé sám, jen maminka mi tam opravila
jedno „Y“.
Paní učitelka mi druhý den nevěřila, že jsem to psal já, protože vždycky
škrábu a ptala se mě před třídou, kdo to psal. Najednou jsem si nemohl
vzpomenout (běžný důsledek stresu), a když si nemůžeš vzpomenout, tak si to
musíš vymyslet. Řekl jsem ji, že to za mě psala maminka. Byl jsem pak po škole
a musel to celé přepsat. Nedokázal jsem to napsat krasopisně a zase jsem to
naškrábal. Paní učitelka se zlobila.
Bylo mi to líto.
Žádné komentáře:
Okomentovat