Pár let už úspěšně bojuji s paradentózou. Proč u mě
začala, vím, poučení jsem si z toho vzal a víc se v minulosti pitvat
nehodlám. Několik let jsem neměl problémy, až před pár dny, nic zlého netuše,
cuklo mi v dásni. Než jsem došel domů, pořádně to bolelo, nemohl jsem
skousnout, prostě otrava. Protože jsem měl dost práce, přetloukl jsem to
Ibalginem a běžel dál. Prášek zabral a já jsem na svůj „problém“ úplně
zapomněl.
V noci mě probudila opravdu slušná bolest. Dostal jsem
příležitost začít to řešit. Rozhodl jsem se pro alternativu bez prášku, ale
bylo to peklo. Takže tak, jak jsem ležel, začal jsem se modlit a prosit anděly
o pomoc. Mlel jsem to pořád dokola, nevím jak dlouho, bolest pokračovala.
Najednou jsem měl takový „polosen“. Pusa
se mi v něm proměnila na jakousi jeskyni. Docela zajímavé bylo, že já jsem
byl vevnitř, v té jeskyni a vchodem jsem se díval ven na šatní skříň,
kterou máme před postelí. Díval jsem se na úplně reálný obraz části šatní
skříně ve tmě, zevnitř své dutiny ústní. A najednou napravo nahoře u stropu
kolem jednoho z šedých balvanů (to byl ten zub) se začali rojit andělé.
Byl to nějaký mně dosud neznámý druh, něco mezi andělem a motýlkem nebo dokonce
můrou. Byli mnohem menší, než jsou andělé normálně, ale já jsem byl vlastně
taky menší, takže není co řešit. Chvíli jen tak, pro mě zmateně, polétávali
kolem a pak jsem byl najednou ještě menší a přímo u dásně. Andělé nesli jakýsi
bílý polštářek, ptal jsem se co to je a oni mi odpověděli, že léčivá složka.
Nadzvedli mi dáseň, odhalili celý kořen zubu, polštářek na něj položili,
překryli dásní a pak se rozdělili na dva týmy. První měl za úkol stahovat dáseň
směrem dolů, úplně mi ji napínali k prasknutí. Druhý tým, jehlou
v nadživotní velikosti, prošíval dáseň kolem kořenu zubu. Tady to končí,
probudilo mě bodání v dásni. Seděl jsem na posteli a rozhodl se to
vydržet, protože mi bylo jasné, že jde o vpichy od té jehly. Pak jsem usnul a
už bylo ráno.
Druhý den to bylo dobré. Pro optimisty – nebylo to úplně
dobré, ještě to dost bolelo, ale bylo jasné, že se uzdravuji. No a další den už
skoro bez bolesti a třetí, úplně zdráv.
Pro pořádek uvádím několik svých postojů a úvah:
1) Prášek mě akorát odvedl od nemoci a tím mi vzal možnost
ji léčit. Přesto všem doporučuji, abyste prášky brali, zejména ty předepsané.
2) Můžeme se léčit sami, každý z nás má tu moc. Jsem o
tom přesvědčený. Také jsem ale přesvědčený, že všichni jednoho dne umřeme, ale
to nevadí.
3) Jestli existují andělé, jestli jsem já blázen, jestli to
byl nebo nebyl sen, o to se klidně hádejte příštích pár let
Každopádně, při plném vědomí, Vám říkám, že mi malinkatí andělé,
vyléčili zub.
Hezký den J
Žádné komentáře:
Okomentovat