Jméno pro miminko

Zabývám se numerologií a často sestavuji numerogram pro ještě nenarozené miminko. Od maminky dostanu tři až pět jmen, která se dostala do úzkého výběru. Vždy je tu zadání, určit, které jméno je pro človíčka to nejlepší, aby se mu dobře žilo, aby byl dravý, slavný, úspěšný, měl hezké partnerské vztahy…

Vždycky se lehce usmívám a moc se těším na nový výpočet, protože to, je jako archeologie, jako taková vykopávka vzhůru nohama. Pomalu jemně odkrýváte zrníčka osudu a před Vámi se začíná roztáčet podstata nového okouzlujícího příběhu. Jaké trápení si s sebou tenhle člověk přinese, co bude muset překonávat? Jaká budou jeho životní témata a hlavní linie osudu?

Maminka si vždycky přeje, aby to její bobánek měl bez zátěže, aby byl pěkně čistě zavinutý a celý život se mohl jen šťastně usmívat, ale už to sami znáte, tak to nechodí. A je to dobře, nic bychom se nenaučili, nikam se neposunuli, nevytříbili a neuzráli bychom.

A co je na tom počítání vůbec nejhezčí? Že všechna ta vymyšlená připravená jména míří všechna do jednoho středu. Představte si malou holčičku, která ještě spokojeně poplouvá u mamky v bříšku. Jména už jsou pro ni připravena – a výpočet? Všechna více méně určují její velmi podobný osud. Některé může trochu přitížit, jiné naopak drobet ulehčit, ale všechna, jedno jak druhé, vyprávějí velmi podobný příběh. Jak je to možné? Byly domluvené? Domluvila se dcera s maminkou, jaký osud potřebuje prožít?

Nad tímhle se mi vždycky zatají dech. Nad tou nádhernou intuicí, nad krásnou propojeností mámy a dítěte. Jak už je předem rozhodnuto, jak je dáno a jak už se to ví.

Vztahy

Nedávno jsem mluvil s jednou milou mladou paní. Její vztahový život stojí za houby, několik let stagnuje a čeká, že se něco stane. S manželem to nefunguje, má milenku atd. Paní je bez lásky, věnuje se dětem, kterým může přece dávat tolik lásky a té dětské dostávat, takže je vlastně všechno v pořádku.

Znám lidi, kteří nemají děti, ale vyměňují si lásku se psem nebo kočkou.  Vzorec je to podobný (nic proti dětem). Zapomněl jsem podotknout, že ta paní je také krásná. Je krásná a chlapi jako by ji neviděli. Znáte to? Prožili jste pár let věrni sobě, věrni svému partnerovi, protože tak je to správné? Zakázali jste si vůbec jen pozvednout oči v supermarketu v hrůze, jaké nástrahy v druhých očích můžete uvidět? Já jo, proto vím, o čem píši.

Zpátky k té paní. Ptám se jí, co vlastně chcete? Co chcete od života? Co chcete od lásky? Obejmou Vás děti? Pohladí Vás, vykouzlí to krásné erotické napětí? Pokud ano, zajděte si s tím někam! Ne?

A co byste chtěla? Co chcete od lásky, co chcete od partnera?

Dokázala mi děsně dlouho jmenovat všechno, co nechce. Co chce, to nevěděla.

A proto to nemá.

Smyslem mé práce je, dát Vám vědomí toho, co chcete. Protože až to budete vědět, automaticky to dostanete. Je to velmi pravděpodobné a na vlastní oči jsem viděl už tolik zázraků! Vědět co chcete, v tom je zakopaný pes. Zapište si to za uši.

Hřích

Myslím, že všichni dychtivě toužíme po krásném a šťastném vztahu, který nás bude naplňovat a ve kterém budeme dávat, ale i dostávat. A přesto často potkávám tolik smutných párů - lidí, kteří dobrovolně přijímají chladnou samotu ve dvou. Ve jménu věrnosti, morálky, majetku, společné minulosti a kdoví čeho ještě...
Jsou smutní a zvolna, pomalu začínají nesnášet svého kdysi tak milovaného partnera. Přitom, kdyby se odvážili včas se rozejít, mohli by v něm (v ní) najít přítele. Jde jen o to, poznat, že láska je ta tam, pustit se a jít hledat nový život. Život proudící a naplňující. Život spontánní a šťastný.
Pokud takový život nežijeme, pak žijeme smrt a to je hřích proti životu.

Partner/ka

Čím víc partnera ovládáme, tím je pro nás nezajímavější. To co nás na začátku vztahu na partnerovi vzrušovalo a přitahovalo, to samé nás postupně začíná děsit. Snažíme se to ovládnout a dostat pod kontrolu. Podvědomě ho chceme zbavit této přitažlivosti a schovat si ji jen pro sebe. Tak ho zbavíme zajímavosti a sami sobě připravíme nudu. Protože nás nudí, přestane nás zajímat a tím vztah ochladá.
Pokud ho osvobodíme, přetneme mu naše vlastní emoční pouta - atraktivita a vzrušení je zpátky. Jeho přitažlivost se ale vrátila opět pro všechny. Pokud máte příliš velký strach ze ztráty, začněte o tom s partnerem otevřeně mluvit, tím nastartujete svůj proces léčení.

Hrubián

Dnes jsem se setkal s hrubým verbálním napadením. Z čistého nebe to přišlo a bylo to tady. Nečekal jsem to a tak mě to hodně překvapilo a zasáhlo. První náraz té žluto černé energie byl opravdu silný. Za ním vyskákaly všechny ty negativní pocity jako je pocit oběti, sebelítost, zlost. Měl jsem co zpracovávat.
Nejdůležitější bylo, že jsem musel volit. Volit mezi agresivní reakcí nebo slušností. Zvolil jsem slušnost a cítil, jak si ji útočník vykládá jako slabost, ale nedal jsem se zviklat. Narůstal ve mně intenzivní soucit s tou ubohou bytostí. Cítím energie, které se skrývají za jednáním lidí, a věřte mi, ta která se skrývá za agresí toho člověka, je opravdu velmi zlá a nemocná. Naplňuje ho, on jí dává průchod a tak ji nakonec i podlehne. Nic než soucit se s tímto vědomím nedá cítit. Pomoc mu nikdo nemůže, dokud o ni sám nepožádá (až do té míry jsme zodpovědní za své životy).
Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vyrovnal, ale teď už je mi zase dobře. Co jsem si z té zkušenosti odnesl? Tu tichou sílu slušnosti. Hrubián si ji neuvědomí, to je pravda. Také dlouho trvá, než proti hrubosti dokáže zvítězit. Ale spolu s laskavostí je to jediná pozitivní síla, která vede k hezkému životu.
A proto, seberme odvahu – pojďme k sobě být slušní, milí a kultivovaní. I přesto, že nás někteří budou mít za slabochy. Je to jen naše vnitřní rozhodnutí. A pak jen, trpělivě neuhnout.

Píšeš mi...

Píšeš mi: „ chci vyprávět něco o těch meditacích, jestli by mi nepomohly. Prožívám teď moc špatné období.“

A to je dobře. Myslím si, totiž ne – mám osobní zkušenost, že není lepšího životního období pro to začít s meditacemi, než je to „moc špatné“.

Ostatně, až budeš meditovat už nějaký čas, sama poznáš, že není žádné špatné a dobré.

Zklidníš se. Nejprve se ti zaostří vnímání. Začneš poznávat své nejbližší v novém světle, tak jak jsi je nikdy před tím neviděla. Možná se na ně začneš i zlobit, ale to pomine. Pak přijde řada na tebe. I sama sebe najednou uvidíš v docela novém světle. A možná i na sebe se budeš muset chvíli nesmyslně zlobit, ale i to pomine.

Vydáš se na cestu hluboko do svého nitra. Mysl se zklidní a uvnitř tebe zavládne velmi příjemné ticho a klid. Jednoho dne s tebou začne komunikovat tvé podvědomí a prozradí ti, jaké skryté popudy tě vedou k tomu, či onomu jednání. Budeš naprosto přesně vědět, co chceš, jaké jsou tvé touhy a třeba i závislosti. Vše budeš mít přímo před očima a budeš s tím umět pracovat.

A když si to budeš přát, čeká tě ještě mnohem víc.

Meditace (ideálně doplněná tělesným cvičením Pěti Tibeťanů) vede k blahodárné změně psychiky a tím i ke změně tvé reality.  Nebo je to snad tak, že mění realitu a tím se zlepšuje naše psychika? Na to už si budeš muset přijít sama.

Velmi rád Tě povedu J

Negativita

Před pár dny jsem se procházel kolem Orlice s mladou asi dvaadvacetiletou dívenkou. Opravdu hezká, mladá, všechno jak má být. Řeší si nástup do života. Nemůže sehnat pořádnou práci a čeká na vyrozumění, zda se dostala, či nedostala na vysokou. Šikovná holka, řeklo by se a hned by se pak litovalo, jak to mají mladí teď těžké. Jenže já pokládám litování za poklesek, tak jsem to nedělal. Ale jedno mi to taky nebylo. Lámal jsem si hlavu a čekal, co se z toho zase vyklube. No a jako vždycky ve třetí třetině to z ní začalo padat.

Vyslechl jsem velmi zasvěcený výklad, jak dnešní svět není v pořádku, jak se řítí do záhuby, nic není tak, jak by mělo být a lidi… no lidi jsou vůbec to nejhorší, co mohlo ten svět potkat. A postupně to nabíralo na síle a na obrátkách. Takový výbuch negativity, že jsem si z toho málem sednul. Došlo k různici, neboť Svět pokládám za nádherný a lidi za prima. Snažil jsem se jí to nějak vysvětlit a ukázat, jenže když se někdo pevně drží, je ho těžké setřást.

Nedivím se jí, že je smutná. Nemá práci, nemá peníze, nevidí perspektivu. Chci po ní, aby udělala velké CVAK. Chci po ní, aby se rozhodla to změnit. A k tomu potřebuje zbavit se té černé negativní věci. Úplně prohrané to ale také není, protože se máme sejít příště.

Myslel jsem, že to tím do příště skončilo. Jenže, následující den se v mém soukromém životě otevřel jeden problém a s ním, mě zaplavila nebývalá vlna negativity. Večer, unavený jsem se choval opravdu divně a co jsem vykládal, na to bych raději zapomněl. Následující den byl katastrofální. Pohlavek za pohlavkem a každé došlápnutí do bláta. Svět mě neměl rád. Nevěřícně jsem se sledoval, jak se v tom plácám a trvalo mi pěkně dlouho, než jsem zformoval síly a řekl si „DOST!“ a pak jsem si sedl do kouta, zavřel oči, prodýchal to a uvědomil si svou kouzelnou formuli „ V mém životě se mi daří stále lépe, lépe a lépe. Ve všech oblastech mého života se mi daří lépe, lépe a lépe. Pomáhá mi to a pomohlo mi to i tentokrát. Prostě jsem to zastavil a začal s novým pozitivním příběhem. Vše se samozřejmě narovnalo a zase to běží a nevrže.

Vyplývají mi z toho dvě poučení:

1) Negativita je nakažlivá a potvora ráda přeskakuje na kolemjdoucí. Pro nakažené navrhuji karanténu, aby nezamořovali spoluobčanstvo.

2) Pokud se postavím ke svému životu s negativním naladěním, je jasné, že to půjde hůř, hůře až nakonec – úplně blbě.