Hrubián

Dnes jsem se setkal s hrubým verbálním napadením. Z čistého nebe to přišlo a bylo to tady. Nečekal jsem to a tak mě to hodně překvapilo a zasáhlo. První náraz té žluto černé energie byl opravdu silný. Za ním vyskákaly všechny ty negativní pocity jako je pocit oběti, sebelítost, zlost. Měl jsem co zpracovávat.
Nejdůležitější bylo, že jsem musel volit. Volit mezi agresivní reakcí nebo slušností. Zvolil jsem slušnost a cítil, jak si ji útočník vykládá jako slabost, ale nedal jsem se zviklat. Narůstal ve mně intenzivní soucit s tou ubohou bytostí. Cítím energie, které se skrývají za jednáním lidí, a věřte mi, ta která se skrývá za agresí toho člověka, je opravdu velmi zlá a nemocná. Naplňuje ho, on jí dává průchod a tak ji nakonec i podlehne. Nic než soucit se s tímto vědomím nedá cítit. Pomoc mu nikdo nemůže, dokud o ni sám nepožádá (až do té míry jsme zodpovědní za své životy).
Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vyrovnal, ale teď už je mi zase dobře. Co jsem si z té zkušenosti odnesl? Tu tichou sílu slušnosti. Hrubián si ji neuvědomí, to je pravda. Také dlouho trvá, než proti hrubosti dokáže zvítězit. Ale spolu s laskavostí je to jediná pozitivní síla, která vede k hezkému životu.
A proto, seberme odvahu – pojďme k sobě být slušní, milí a kultivovaní. I přesto, že nás někteří budou mít za slabochy. Je to jen naše vnitřní rozhodnutí. A pak jen, trpělivě neuhnout.