Zabývám se numerologií a často sestavuji numerogram pro
ještě nenarozené miminko. Od maminky dostanu tři až pět jmen, která se dostala
do úzkého výběru. Vždy je tu zadání, určit, které jméno je pro človíčka to
nejlepší, aby se mu dobře žilo, aby byl dravý, slavný, úspěšný, měl hezké partnerské
vztahy…
Vždycky se lehce usmívám a moc se těším na nový výpočet,
protože to, je jako archeologie, jako taková vykopávka vzhůru nohama. Pomalu
jemně odkrýváte zrníčka osudu a před Vámi se začíná roztáčet podstata nového
okouzlujícího příběhu. Jaké trápení si s sebou tenhle člověk přinese, co bude
muset překonávat? Jaká budou jeho životní témata a hlavní linie osudu?
Maminka si vždycky přeje, aby to její bobánek měl bez
zátěže, aby byl pěkně čistě zavinutý a celý život se mohl jen šťastně usmívat,
ale už to sami znáte, tak to nechodí. A je to dobře, nic bychom se nenaučili,
nikam se neposunuli, nevytříbili a neuzráli bychom.
A co je na tom počítání vůbec nejhezčí? Že všechna ta
vymyšlená připravená jména míří všechna do jednoho středu. Představte si malou
holčičku, která ještě spokojeně poplouvá u mamky v bříšku. Jména už jsou
pro ni připravena – a výpočet? Všechna více méně určují její velmi podobný
osud. Některé může trochu přitížit, jiné naopak drobet ulehčit, ale všechna,
jedno jak druhé, vyprávějí velmi podobný příběh. Jak je to možné? Byly
domluvené? Domluvila se dcera s maminkou, jaký osud potřebuje prožít?
Nad tímhle se mi vždycky zatají dech. Nad tou
nádhernou intuicí, nad krásnou propojeností mámy a dítěte. Jak už je předem
rozhodnuto, jak je dáno a jak už se to ví.
Žádné komentáře:
Okomentovat