Prázdnota

Včera u mě byla na terapii jedna paní, která (aniž by si to zatím uvědomovala) se postupně probouzí. Začíná vnímat virtualitu takzvané reality a zalekla se vykukující prázdnoty, která je za všemi těmi barevnými bublinami. Má z toho deprese.
Určitě není sama kdo to tak prožívá, ale napadlo mě, že je to podobné, jako bychom měli deprese nad prázdným listem papíru.
Pravda, je to zavazující, člověk musí převzít zodpovědnost a odhodlat se něco namalovat. Musí se rozhodnout, co tam bude. A co když udělá chybu, co když se mu budou smát? Samozřejmě, když se odváží, stane se opravdovým tvůrcem. (Vlastně nestane, protože jím odjakživa byl.)
Je zvláštní, že se toho čistého listu tolik bojíme…