Dokonalá

Začíná to vysokým výkonem. Ve sportu, v práci, často tam i tam. Okolí jen žasne a nestíhá. Holka, kde se v tobě bere tolik energie?

Pak obvykle přijde zájem o zdravou stravu a vášnivé nasávání všech rad, směrů a příruček. Za chvíli ví, co a v kolik a co už vůbec nikdy. Její život je rázem plný pravidel. Je dobrá kuchařka a skvělá hostitelka. Postaví před vás mísu chlebíčků, a dokud ji celou nesníte, pohostinně vám nabízí. Upíjí k tomu teplou vodu. S citronem, pokud nezhřešila snídaní. Často ho raději vynechá. Jako tu snídani.

Celou svou pozornost věnuje jídlu a obrazu v zrcadle kynoucího těla. Přesto, že se pro ni jídlo stalo vším, je obraz v zrcadle jen odrazem její obézní mysli. Realita je mnohem drsnější. Jídlo se pro ni stalo vším. Postupně mu odevzdá veškerou svobodu.

Pak přicházejí divné pohledy od cizích lidí. Nejsou obdivné. Bohužel nejsou ani soucitné. Jsou většinou zlé a útočné. Už je to tak, je jiná.

To, že má problém nevidí ani přes 34kg na váze. Vždyť jsem se přece tak nacpala jogurtu! To, že to bylo jen půl čajové lžičky ji nikdo nepřesvědčí.

 Má velmi suchou pleť. Ochabují ji prsty. Ztrácí menstruaci a vlasy ji nejdřív řídnou, pak prostě nahusto vypadávají. Zuby se začínají uvolňovat.

Vidím jich kolem sebe víc a víc. Bezpohlavní, neženské. Některé na tom nejsou ještě tak špatně, jiné balancují na hraně. Smutné a paradoxní v našem všeobecně přežírajícím se světe…

Dyslexie nebo porucha soustředění?

Šikovný devítiletý kluk má pořádný stres z psaní diktátů. Při odbloku začal najednou spontánně mluvit o strachu, který ho vždycky přepadne a o dvou vzpomínkách, které za to mohou.

Vzpomínka první:

První třída, píšeme na papír, chtěl jsem si to promyslet, zpozdil jsem se. Paní učitelka mi vytrhla papír a před třídou mi na něj napsala velikou červenou pětku přes celý papír. Moc jsem se styděl.

Vzpomínka druhá:

Domácí úkol jsem napsal krasopisně. Nikdy jsem ho ještě krasopisně nenapsal, protože škrábu. Psal jsem to celé sám, jen maminka mi tam opravila jedno „Y“.

Paní učitelka mi druhý den nevěřila, že jsem to psal já, protože vždycky škrábu a ptala se mě před třídou, kdo to psal. Najednou jsem si nemohl vzpomenout (běžný důsledek stresu), a když si nemůžeš vzpomenout, tak si to musíš vymyslet. Řekl jsem ji, že to za mě psala maminka. Byl jsem pak po škole a musel to celé přepsat. Nedokázal jsem to napsat krasopisně a zase jsem to naškrábal.  Paní učitelka se zlobila. Bylo mi to líto.

Dyslexie? Porucha soustředění?  No comment…