Tohle stojí za přečtení

Zase sem dávám něco, co jsem nenapsal, jenže,  souhlasím s tím do poslední tečky a je to tak dobře napsané, že prostě musím. Děkuji, pane doktore :-)

Vše, co nemáme rádi, se snažíme potlačit, oddělit od sebe nebo to aspoň za jakoukoliv cenu necítit. Odmítáme cítit své "špatné" emoce a snažíme se najít někoho dostatečně "zlého", koho z nich můžeme obvinit. A tím se oddělíme od sebe i od jednoho z lidí, se kterými ve skutečnosti tvoříme jednotu. A jen proto, že to tak děláme celá tisíciletí, jen proto si nevšimneme, o co jsme tím pádem chudší a omezenější. Proč to tak děláme? Protože nás nikdo nenaučil, že existuje ještě jedna cesta. Cesta pochopení. Strach nás chce chránit před nebezpečím. Vztek pomáhá zabezpečit hranice před vpádem zvenčí. Znechucenost je jen převlečený zájem a beznaděj jen dobře ukrytou nadějí. Zoufalství v nás může zmobilizovat ohromné množství sil a tím nás dovést k řešení a vina se nás snaží přimět k tomu, abychom se uměli dobře postarat o ty, na kterých nám záleží. Když porozumíte, procítíte celou svou bytostí, jak se vám celou dobu ta vaše nenáviděná část snažila pomoct. A pak jí můžete upřímně poděkovat a procítit vše pozitivní, co vám tato původně zatracovaná složka osobnosti chtěla a chce dát. Výsledkem takového procesu je obvykle více energie, lepší vztah k sobě, pocit, že ze mě spadlo něco těžkého a nepříjemného. Zbavení se pocitu viny, místo strachu ulehčení a skoro vždy objevení v sobě velké množství klidu. Dostanete se blíž sami k sobě, ke své duši i ke svému tělu, je to uvědomění si toho jak hodně můžete ovlivnit to, jak se cítíte a tím i celý svůj život.
/MUDr. Martin Daniel/