Včera jsem
pracoval s jednou velmi milou třicátnicí. Má dvouletý vztah, cítí čím dál
větší touhu po dítěti a není si jistá, zda právě její přítel je TEN pravý.
Žádný jiný chlap není po ruce a na chladnokrevné seznámení se za účelem
otcovství nějak nemá náladu. Řešila si
sice něco úplně jiného, ale tohle téma se tam stále objevovalo. Během hodinu a
půl dlouhé terapie, mi asi tak sedmdesátkrát zopakovala, že za to může, že „tohle
je její vina“ a že „to nebo tamto si určitě zaslouží, protože není dost hodná“.
Vina a být hodná, velmi hanebné výrazy!
Procházeli
jsme se po nábřeží Orlice, byl opravdu prima večer a já ji slyšel říkat:
„Když já si
za to vlastně můžu sama, protože nejsem dost hodná. Martin chce mít hodnou,
mírnou a tichou ženu a já to nedokážu. Já mu třeba někdy i něco řeknu. Když na
mě řve, tak se neudržím a tím ho rozvztekám. Potřebuju mít klidný a hezký
vztah, nechci se hádat.“
„Nikdo se
nechceme hádat. Co s tím uděláte, jak to chcete změnit?“ Zajímalo mě.
„No, to už
mám promyšlené. Budu se muset naučit být hodná, vydržet to.“ Řekla odhodlaně.
„Celý
život?“
„Určitě“
vyklepávala si písek z žabek „jinak se hádáme a já už jsem unavená.“
To je
nádherný příklad, jak si zadělat na celoživotní utrpení, potlačování sama sebe
a nakonec nějakou moc smutnou nemoc. Pravda je, že za tohle si může člověk sám.
Ale změnit to musí také sám. Nikdo není oběť, každý jsme plně zodpovědní za
život, jaký žijeme.
Můžete si
vybrat:
1) Žít
tichý, mírný a klidný život jako babička, která neměla žádné finanční ani
společenské možnosti, navíc byla přikovaná vírou, že se musí podrobit dědovi a
nejlépe sama na sebe úplně zapomenout a obětovat se ostatním (i když, kdo ví
něco o své babičce?).
2) Žít
autenticky a pravdivě svůj vlastní život taková jaká jsem a najít si partnera,
který mě takovou bude mít rád. Svoboda, štěstí a zdraví.
Jsem pro
druhou variantu. Samozřejmě to není tak jednoduché, má to háček. Pokud nebudu
sama k sobě i k partnerovi upřímná, budu mu na začátku vztahu hrát
„babičku“ abych ho získala nebo proto, že se bojím, aby o mě měl zájem, je to špatně.
Vážit si
sám/a sebe, žít autenticky a pravdivě před sebou i před světem – to je
tisíciletími vyzkoušený model. Neponižujte se, nepotlačujte se, přijímejte se taková,
jaká jste. (To znamená se všemi svými temnými stránkami, máme je všichni.)
Na závěr,
aby nedošlo k nedorozumění: Znám plno ve vztahu utlačených, ušlápnutých
chlapů. Pro ně platí to samé.
PV
Žádné komentáře:
Okomentovat