Před pár dny jsem se procházel kolem Orlice s mladou asi
dvaadvacetiletou dívenkou. Opravdu hezká, mladá, všechno jak má být. Řeší si
nástup do života. Nemůže sehnat pořádnou práci a čeká na vyrozumění, zda se
dostala, či nedostala na vysokou. Šikovná holka, řeklo by se a hned by se pak
litovalo, jak to mají mladí teď těžké. Jenže já pokládám litování za poklesek,
tak jsem to nedělal. Ale jedno mi to taky nebylo. Lámal jsem si hlavu a čekal,
co se z toho zase vyklube. No a jako vždycky ve třetí třetině to z ní
začalo padat.
Vyslechl jsem velmi zasvěcený výklad, jak dnešní svět není v pořádku,
jak se řítí do záhuby, nic není tak, jak by mělo být a lidi… no lidi jsou vůbec
to nejhorší, co mohlo ten svět potkat. A postupně to nabíralo na síle a na
obrátkách. Takový výbuch negativity, že jsem si z toho málem sednul. Došlo
k různici, neboť Svět pokládám za nádherný a lidi za prima. Snažil jsem se
jí to nějak vysvětlit a ukázat, jenže když se někdo pevně drží, je ho těžké
setřást.
Nedivím se jí, že je smutná. Nemá práci, nemá peníze, nevidí
perspektivu. Chci po ní, aby udělala velké CVAK. Chci po ní, aby se rozhodla to
změnit. A k tomu potřebuje zbavit se té černé negativní věci. Úplně
prohrané to ale také není, protože se máme sejít příště.
Myslel jsem, že to tím do příště skončilo. Jenže,
následující den se v mém soukromém životě otevřel jeden problém a s ním,
mě zaplavila nebývalá vlna negativity. Večer, unavený jsem se choval opravdu
divně a co jsem vykládal, na to bych raději zapomněl. Následující den byl
katastrofální. Pohlavek za pohlavkem a každé došlápnutí do bláta. Svět mě neměl
rád. Nevěřícně jsem se sledoval, jak se v tom plácám a trvalo mi pěkně
dlouho, než jsem zformoval síly a řekl si „DOST!“ a pak jsem si sedl do kouta,
zavřel oči, prodýchal to a uvědomil si svou kouzelnou formuli „ V mém životě
se mi daří stále lépe, lépe a lépe. Ve všech oblastech mého života se mi daří
lépe, lépe a lépe. Pomáhá mi to a pomohlo mi to i tentokrát. Prostě jsem to
zastavil a začal s novým pozitivním příběhem. Vše se samozřejmě narovnalo
a zase to běží a nevrže.
Vyplývají mi z toho dvě poučení:
1) Negativita je nakažlivá a potvora ráda přeskakuje na
kolemjdoucí. Pro nakažené navrhuji karanténu, aby nezamořovali spoluobčanstvo.
2) Pokud se postavím ke svému životu s negativním naladěním,
je jasné, že to půjde hůř, hůře až nakonec – úplně blbě.
