Hra zvaná Osobní rozvoj

Vydali jste se cestou osobního rozvoje a narážíte na protichůdná doporučení a vzájemně si odporující návody?

Máte pravdu, je to tak. Jako příklad uvedu Zákon přitažlivosti, podle kterého jsme naváděni vyslovit své konkrétní ideální přání a od tamtud nahoře (nebo odkud vlastně) nám na růžových padáčcích pošlou naše vysněné něco. Vše dostáváme na základě své objednávky, dokonce se dočtete, že lze i reklamovat. Dokonalé.

Jenže hned druhé doporučení říká „Vyvaruj se ideálních představ, protože ideál tě vede přímo ke zklamání.“ Dobře, tak si mám přát rovnou něco neideálního? Třeba hádavou partnerku?

 A pak je tu ještě jeden pohled „Nech to na Bohu a dostaneš vše, co potřebuješ“ (pokud někomu vadí slovo Bůh, ať si za to dosadí, co se mu líbí). Takže žádný záměr? Žádné přání? Nesmím si nic přát? To nemám svobodnou vůli?

Tak to bychom měli.

No ale kdo má pravdu? Ke kterému myšlenkovému proudu se mám připojit? Do jakého tábora vstoupit? A co ti z toho druhého tábora? Mám je ještě zdravit?

Vtip je v tom, že platí všechny ty cesty současně a navíc je třeba splnit ještě několik dalších podmínek. 

To je motanice, že? Intelektuálně to pochopit je obtížné a slova jsou nepřesná. Jde tady o prožitek, o praxi.  Stejně tak to chodí i v dalších „odvětvích“ osobního rozvoje. O protichůdná doporučení tady prostě není nouze.

Nezbývá než se do toho ponořit a metodou Pokus-omyl se prodírat k cíli.

Možná, že tu je ještě jedna možnost. Najít někoho kdo už tu cestu prošel a nechat se vést. Jenže když je těch více či méně rozvinutých všude kolem tolik a někteří si na to jen hrají. Jak poznat, že je to ten pravý?

Hra začíná. Hodně štěstí.